Protagonisté
Faidón
je synem lékaře Glykóna a jeho ženy Myrtó. Žije se svými rodiči a mladší sestrou Rhénaiu v Athénách a studuje lékařství. Jenomže je tady něco, co ho od studia neustále vyrušuje. Válka. Ta úmorně dlouhá válka, která začala už za mládí jeho otce. Faidón obdivuje práci svého otce a lékařství bere vážně. Je rád, když může lidem pomoci, má jemné ruce a soucit s lidmi. Ale v žilách mu pulzuje krev a ne voda a nemůže ho nechávat lhostejným, když jdou muži do boje a umírají.
Nijak se povinnosti v armádě nevyhýbá. Když už jsou ve válce se Spartou, je třeba bojovat jak nejlépe se dá. Každý Athéňan se během efébie cvičí v umění s mečem a oštěpem, učí se držet hlídky a spolupracovat s ostatními. Faidón dělá více, než mu povinnost přikazuje. Chce se dostat k jízdním oddílům, proto cvičí déle a usilovněji než mnozí další. Má štěstí, že Glykón je dobrý lékař a z jeho příjmu si může pořídit koně. Dostává tak příležitost lépe kontrolovat svůj osud a to přesto, že střetnutí s boiótskou jízdou je vždy na pováženou. Ani střetnutí se spartským oddílem není jednoduchou záležitostí a to přesto, že ve Spartě je koní málo a mnohem větší obavy budí pěší hoplítové. Ale Faidón už za těch pár krátkých let u vojska pochopil, že kdykoliv mu přijde do cesty Sparťan, bude to boj na život a na smrt.
Faidón a jeho oddíl jsou teď často posílání do Eubóie, kde mají bohatí Athéňané své statky a kde se Sparťané a jejich spojenci snaží škodit jejich hospodářství ze všech sil.
Služba u jízdy Faidónovi přinesla přátelství s mladíky z mnoha dobrých rodin, často aristokratických, protože jenom ti majetní si mohou dovolit koně a zbroj. Faidón není povýšený. Za jeho otcem přicházejí lidé různých společenských postavení a on sám má přátele z různých tříd. Přesto ta společnost, se kterou se nyní úzce stýká přináší něco zajímavého. Jsou to mladící, kterým se dostalo podobného vzdělání a často navštěvovali přednášky nějakého filosofa, takoví, kteří se ve volných chvílích rádi dají do řeči o smyslu života a posledních literárních soutěží. Jako Aristides a Démetrios.
Aristides je ze starobylého a váženého aristokratického rodu. Je trochu marnivý a výbušný, ale vtipný společník a velkorysý přítel. Démetrios je synem bohatého statkáře, který má rád vše dobré a dobře se s ním vychází. A Faidón si nemyslí, že by válka měla být smyslem jejich života, přestože není pochyb, že nic nebude zcela v pořádku, pokud se střetnutí jednou provždy nerozhodne. Faidón nečeká, že to rozhodnutí bude rychlé a snadné, přesto si ještě nedokáže představit, kolik bolestí a hořkosti v sobě skrývá.
Periláos
je Sparťan, nicméně ve Spartě pobyl poslední léta jen málo. Nebylo to jeho vlastní rozhodnutí, zavinila to válka. Je synem Thersandra a jeho už zesnulé manželky Agathe. Když bylo Periláovi šest let, jeho matka zemřela při porodu dalšího dítěte. Thersander pro ni truchlil, ale podle zvyku se znovu oženil. Měl ještě dva syny, ale oba zemřeli v dětském věku. Periláos přijal jeho nový sňatek celkem lhostejně. Odešel v té době dle spartského zvyku do školy, kde se nejenom učil a trénoval, ale i jedl a spal a škola mu ve velké míře rodinu nahrazovala.
Thersander býval skvělý voják a veselý společník. Při úporné bitvě u Kyziku, která probíhala jak na moři, tak na pevnině a kde se skvěle uplatnily schopnosti athénského velitele Alkibiada, utrpěl Thersander těžké zranění nohy, po kterém kulhal a nemohl se už účastnit bojů v první linii. To zapříčinilo, že zatrpkl.
Periláos patřil k tělesně zdatným a bystrým žákům a školu skončil s výbornou reputací. Se svými dvěma nejbližšími přáteli, Nikandrem a Thálem šli poprvé do bitvy a navzájem si zachránili život. Zpočátku se zdálo, že přestože museli velmi brzy převzít vojenské povinnosti od starších spolubojovníků, již unavených válčením, zvládnou své úkoly dobře. Měli skvělý trénink a v boji jeden proti jednomu jen stěží hledali soupeře. Periláos byl ve střetnutích oceňován pro svou spolehlivost a taktické myšlení a celkem brzy byl povýšen na velitele jednoho z oddílu.
Byli vysláni do Eubóie, kde ležely statky bohatých athénských aristokratů, aby pustošili nepřátelské území. Ale přes svoji zdatnost a bojovnost nebyli s to válku rozhodnout. Střetnutí byla únavná, nekonečně se opakovala, zásobováni bylo špatné a domov daleko. Poslední dva roky války byly pro Periláa těžké. Jeho přítel Nikandros toužil po vzoru obdivovaného spartského velitele Lýsandra bojovat u námořnictva a tam také padl, po těžké bitvě u Arginúských ostrovů, kterou Athéňané se svým výtečným loďstvem vyhráli.
Na pevnině se Sparťanům dařilo mnohem lépe, ale ani tam se jim smrt nevyhýbala. V jedné takové urputné šarvátce na Eubojském venkově padl i Tháles. Periláos se cítil vyčerpaný. Zdálo se, že válka se táhne nekonečně dlouho a nepřináší víc než zkázu a smrt. Byl příliš dobrý voják, než aby se vzdal a než aby cokoliv projevil před ostatními. Stále dokázal jít do střetnutí bez zaváhání, rozdávat skvělé údery a rychle přemýšlet nad taktikou. Ale večery s přáteli ho už netěšily. Nebylo se nad čím radovat a bylo zbytečné cokoliv dlouze probírat. Jediný smysl mělo udělat vše proto, aby tu válku konečně vyhráli a mohli se vrátit domů.
Kde koupit knihu Slovem a mečem
Knihu v roce 2010 vydalo nakladatelství MILLENNIUM PUBLISHING s.r.o.
