Superstars antiky
Nejrůznější reality show nejsou fenoménem moderní doby. I před mnohým staletími se lidé chtěli bavit a to, co bylo doopravdy, dokázalo rozbušit srdce mnohem horečněji, než pouhé naaranžované představení. Proto se tak rychle rozšířila popularita gladiátorských zápasů po celé římské říši a sponzorovat je se stalo důležitou součástí marketingu. Byla to obdoba dnešních reklam na Super Bowlu a byly patřičně drahé.
V době republiky mohl být takovým sponzorem kdokoliv, kdo vlastnil dostatečně objemnou peněženku, později se stala oblíbenost takových her tak významná, že si celý business pro sebe přivlastnili císaři, takže soukromník hry pořádat nesměl, aby, nedej Jove, snad nebyl populárnější než samotný císař. Nejprve byl jediným váženým a společensky přijatelným důvod pro uspořádání her fakt, že se pořádají na počest úmrtí významného člena rodiny, tedy zpočátku ve spojitosti s pohřbem, později na jakoukoliv počest zemřelého, byť ten třeba umřel před deseti lety. Skutečným důvodem pak byla propagace osoby pořadatele, většinou v souvislosti s volbami. Řím totiž býval republikou, kde byli politici do svého úřadu voleni a ti nejúspěšnější a nejambicióznější mohli dosáhnout až úřadu konzula, což byl ve své době nejmocnější muž říše. Před tím než ovšem někdo mohl na konzula kandidovat, bylo nutné nasbírat zkušenosti v méně významných úřadech a postupovat po žebříčku nahoru, takže důvodů proč pořádat hry, bylo dostatek.
Vlastníci gladiátorských škol se nazývali lanisté a pronajímali své gladiátory pořadateli her. Bylo tedy běžné, že při hrách se utkávali gladiátoři různých škol, protože takto bojovali muži lépe. Gladiátoři byli klasifikování podle výkonnosti a každá kategorie měla svou cenu, kterou pořadatel platil. Nejlevnější byli samozřejmě nováčci, jež stáli kolem 3.000 sestercií, zatímco za špičkového gladiátora se platilo až 15.000, cena za účast na hrách byla zřejmě do 20% celkové ceny gladiátora. Pro porovnání výdělek nekvalifikovaného dělníka byl v té době asi 25 sesterciů na den a právník dostal za případ 1.000 sesterciů.
Hry bylo také třeba pořádně propagovat. Po městě se dlouho před pořádáním her objevovaly plakáty a nápisy na zdech, které sdělovaly vše o chystaných hrách, množství a kategorie gladiátorů, kteří se jich budou účastnit. Bylo také zvykem pořádat před zahájením her velkou veřejnou večeři, které se účastnili gladiátoři, jež byli vybráni na hry a zájemci tak mohli z osobního pohledu odhadovat, na kterého si mají vsadit.
Společenské postavení gladiátorů bylo rozporuplné. Většina byla otroky a patřili tedy k nejnižší společenské vrstvě, přesto byli zároveň superstars své doby. Obratnost v zacházení se zbraní a odvahu tváří v tvář smrti Římané milovali a Římanky možná ještě víc. Gladiátoři si často vymýšleli pro arénu umělecká jména např. Patroklos, Hektor nebo Pollux.
Úmrtnost gladiátoru v aréně byla asi 10%, bylo to tedy povolání, které bychom dnes dělat nechtěli, na druhou stranu existovala nějaká 90% šance, že gladiátor arénu přežije. Je jasné, že prohrát muselo 50% bojovníků, ale často se nejednalo o zranění smrtelná. Vzhledem k tréninku, brnění a chráničům, které gladiátoři používali, nebylo jednoduché smrtelnou ránu zasadit. Nejčastější zranění gladiátorů byla zranění nohou, hlavně hluboká poranění stehen, které už neumožnily gladiátorovi pokračovat smysluplně v zápase. Zažádal tedy o milost, které se nazývalo missio. Missio uděloval pořadatel her a pokud poražený bojoval dobře a publikum ho podpořilo svou chválou, bylo velmi pravděpodobné, že missio udělí. K udělování milosti vedl pořadatele i ekonomický faktor. Pokud gladiátor při hrách zemřel, musel za něho vyplatit lanistovi plnou cenu, kdežto cena za pouhý pronájem byla mnohem nižší.
K dobrému výkonu pak byli gladiátoři motivování peněžními odměnami. Protože v aréně se točila obrovská spousta peněz, i gladiátoři dokázali slušně vydělat, pokud své zápasy vyhrávali. Pořadatel vyplácel odměny vítěznému gladiátorovi po skončení zápasu za přihlížení publika a podle zvyku patřila pětina odměny gladiátorovi a zbytek lanistovi. Pokud byl gladiátor svobodný a pracoval pro lanistu na smlouvu, většinou si vyjednal lepší podmínky a inkasoval čtvrtinu odměny.
K nepeněžní odměně pak patřila náklonost žen. Z pletek s gladiátory byly nezřídka obviňovány ženy nejvyšších stavů, jako Faustina, manželka císaře Marka Aurelia a matka císaře „gladiátora“ Commoda. Básník Juvenalis, který se podivoval nad skandálním chováním senátorovy ženy, která utekla s gladiátorem, pak píše „Ale byl to gladiátor. Tahle profese udělá Adonise z každého.“
Kde koupit knihu Ve stínu arény
Knihu v roce 2014 vydalo nakladatelství MILLENNIUM PUBLISHING s.r.o.
